Norské dřevo

7. ledna 2013 v 20:23 | Katniss ^^ |  knihy
Krásný pondělní večer všem. :)
Dnes se mi konečně podařilo spáchat čtenářský deník do našeho seznamu. Mám na to čas jen do pátku - ano, doháním co mohu. Prosím, pokud to někdo budete číst, potřebovala bych znát váš názor. :)
Nejspíše mi to rozhodne o známce, tudíž, kdybyste byli tak hodní, obsáhlejší názory bych opravdu uvítala. Co byste v textu změnili, čím ho nahradili a klidně i gramatické chyby. :)
Názor, že je to pěkné nechci slyšet, jen kritizujte, ať se zlepším! :)



Haruki Murakami
Norské dřevo
Rok prvního vydání: 1987
Druh: próza
Žánr: Román

Téma: Kniha vypráví o vztazích hlavního hrdiny Tómy nejen s jednou, ale hned několika ženami. Také se v ději opětovaně vyskytují otázky života a smrti. Jakýmisi vedlejšími motivy lze třeba určit i protest studentů proti systému vysokých škol.
Děj: Příběh začíná v současnosti, kdy sedmatřicetiletý Tóma Watanabe sedí v letadle a z rádia se linou zvuky Norwegian Wood od Beatles. Oblíbená písnička další hlavní hrdinky Naoko. Zvuky ho nutí přemýšlet i po výstupu z letadla. A tak se dostáváme do hlavního děje, do minulosti vzdálené téměř dvacet let.
Tóma sám sebe označuje za zcela obyčejného mladíka žijící na koleji v Japonsku. Co už nedodává, je zvláštní povaha, do jejíhož zákoutí se musí čtenář dostat sám. Jednoho dne potká Naoko, bývalou dívku svého mrtvého přítele Kizukiho. Slečna je to zvláštní, trpící psychickými poruchami. V den Naočiných dvacátých narozenin se s ní intimněji sblíží. Naočiny poruchy však vedou tak daleko, že odchází do horské ozdravovny, aby se její stav zlepšil. Na dívčino pozvání se k ní jednoho dne přijede podívat, přičemž se seznámí s Reiko, spolubydlící Naoko. Jedná se o velmi nadanou pianistku žijící v ozdravovně od doby, kdy jedna z jejích žaček rozšířila lživé pomluvy. Reiko je ve stavu, že po duševní stránce by ozdravovnu mohla opustit, ona se však této změny bojí. Tóra v ozdravovně v lesích stráví několik krásných dní, avšak nastává čas se vrátit.
S Naoko si dopisuje, avšak dívka má problémy s vyjadřováním, proto nejsou dopisy časté a ani obsáhlé. Ve škole se navíc Tóma sblíží s dívkou jménem Midori. Jejich vztah je něco velmi zvláštního, slovy těžko popsatelného. Hlavní hrdina se tím dostává do ošemetné situace, kdy vlastně sám neví, co ke komu cítí. Snad by to nejlépe vystihl citát z knihy:
"Mám tě rád, Midori," řekl jsem jí. "Opravdu moc. Už bez tebe nemůžu bejt. Ale nemůžu nic dělat. Jsem teď jako ve slepý uličce."
"Kvůli ní?"
Přikývl jsem.
"Pověz mi, spal jsi s ní?"
"Jednou, před rokem."
"A pak už ses s ní neviděl?"
"Ale jo, dvakrát. Ale nic z toho nebylo," řekl jsem na to.
"Proč? Ona tě nemá ráda?"
"Já ani nevím," řekl jsem. "Všechno je hrozně komplikovaný. Je to jeden velkej propletenec problémů. A navíc už to trvá moc dlouho. Já i ona pomalu přestáváme chápat, co se vlastně děje. Vím jenom, že k ní mám jako ke člověku zodpovědnost. Nemůžu se na ni vykašlat. Přinejmenším teď to tak cítím. I kdyby mě třeba nemilovala."
O nějakou dobu později to vypadá, že se Naočin stav zlepšuje, že by se snad mohla vrátit do Tokia a žít s Tómou šťastný život. Avšak dříve, než může mládenec stihnout něco naplánovat, přichází úděsný šok, který byl, dle mého názoru, jedním z největších zlomů knihy- i když z jisté části předvídatelný.
Naoko si sáhne na život, stejně jako dříve její sestra i Kizuky.
Na Tómu tato novinka nepůsobí zrovna dobře, uzavře se do sebe a podlehne naprosté melancholii, z níž ho vytrhne až Reiko. Žena se konečně rozhodne opustit ozdravovnu a začít žít normální život. Vypráví o Naočiných posledních dnech, o tom, co dívka o Tómovi říkala a jejích prosbách.
Příběh končí typicky "Murakamiovsky", tudíž zvláštně, neuceleně. Tóma volá Midory z "telefonní budky, která není".
Postavy:
Tóma: Hlavní hrdina knihy, který je i vypravěčem. Uvádí nás do svých studentských let, kdy toužil po dívce svého mrtvého kamaráda Naoko. Jedná se o ne zcela vyrovnanou postavu, alespoň tak na mne působí. Jeho myšlenky jsou zamotané, vztahy zrovna tak. Melancholie z něj v některých částech knihy vyzařuje až neuvěřitelně. Taktéž je velmi lehce strhnutelný do věcí, jež mu nejsou zrovna blízké, o čemž se budu zmiňovat i v hodnocení knihy.
Naoko: Další důležitá hrdinka, jejíž psychický stav by se jen vzdáleně mohl podobat tomu klasickému. Dokonce kvůli častým myšlenkám na nejhorší a podobným věcem, musí začít žít v ozdravovně, která by jí měla pomoci. Naoko má rovněž problémy s vyjadřováním, které se pomalu zhoršují, až samotné dopisy musí psát její spolubydlící Reiko. Celá její trablata vyústí až v to, že si dívka dobrovolně sáhne na život a jednoho dne ho v lese u ozdravovny ukončí.
Prostředí:
Celé dějství je v Japonsku, v době kolem roku 1969, 1970. Krom úvodní scény, kdy je muži již třicet sedm, tedy o sedmnáct let později. V té části se Tóma nachází v letadle letícího do Německa.

Titul: Noruwei no mori, česky Norské dřevo. Z tohoto názvu opravdu nemůžeme postřehnout hlavní dějovou linii. Neříká nám, že kniha bude o vztazích, o myšlenkách života a smrti. A přeci s knihou úzce souvisí - jinak by jí tak ani pan Murakami nepojmenoval. Norské dřevo je píseň od kapely Beatles, kterou měla Naoko ráda.
Jazyk: Kniha je psána spisovnou češtinou. V dialogách a myšlenkových monologách se používá hovorová čeština, zakončená "ejt."

Vypravěčské postupy: Kniha je psána ich formou, kde se autor vžil do role hlavní postavy Tómy. Právě z toho důvodu můžeme v knize najít i jakési polopřímé řeče, monology uvnitř mladíkova mozku.

Kompozice: Retrospektivní - Děj se vrací do minulosti. V této knize jde o Tómu, který v sedmatřiceti letech vzpomíná na své mládí strávené na vysoké.

Autorův život a dílo (spojeno se zasazením do kontextu): První, co mě napadlo, že bych chtěla zmínit, je jakási podobnost ve všech Murakamiho knihách, co jsem zatím četla. Tento fakt mě napadl ještě předtím, než jsem si stihla přečíst jakýkoliv krátký životopis na internetu. Zatím jsem od autora četla pouze Norské Dřevo; Kafku na Pobřeží; Sputnik, má láska; Po otřesech a nyní mám rozečtené 1Q84. Všechny knihy - s výjimkou Po otřesech, u nichž si nejsem jistá - mají jednu věc společnou: lásku postav k vážné hudbě. V každé knize si můžeme všimnout alespoň jednoho hrdiny, který ji má rád.
Nyní, když jsem napsala svůj první dojem, který mi vyvstával v myšlenkách po celou dobu čtení Norského dřeva, se mohu pustit do další části.
Murakami se narodil roku 1949 v okolí Kjóta, kam zasadil ozdravovnu v tomto románu. Studoval na vysoké škole dramatické. Daleko zajímavější pro tento román je však autorova první placená práce.
Prodejna s hudebními nahrávkami.
A přesně v takové sehnal místo i hlavní hrdina Norského dřeva, Tóma. Lze tedy vidět, že se autor inspiroval ze svého vlastního života a do děje knih zasadil některé své - byť pozměněné - zážitky.
Dále víme, že pan Murakami nepokoje, vládnoucí na japonských univerzitách, zažil. A co je zajímavé, jelikož se narodil roku 1949, bylo mu roku 1969 dvacet let, stejně jako Watanabemu v tomto díle.
Internet mi také potvrdil to, co jsem po dobu čtení trochu tušila. Ano, kniha by se v jistých ohledech dala chápat jako autobiografická. Nejenže Murakami pracoval v obchodu s gramodeskami a chodil v Tokiu na vysokou, ale i jeho názory na dobu byly stejné, jako Tómovi. Mladík v knize je velmi náchylný k vlivu západu - čte západní knihy a dívá se na filmy ze západu. Podařilo se mi zjistit, že autor to měl zrovna tak. Kniha je tedy velmi ovlivněna prostředím, v němž Murakami žil i jeho názory.

Subjektivní hodnocení: hvězdy.gif
Co se mého objektivního hodnocení týče, naučila jsem se ho uspořádávat do hvězdiček, které mě samotné pomohou urovnat si, jak moc na mne dílo působilo. Norské dřevo je dílo mého oblíbeného autora, co už zpočátku mělo vliv na to, jak jsem se na něj dívala. Sice jsem si knihu neoblíbila tolik, jako Kafku na pobřeží, avšak stačila na to, abych jí ohodnotila velmi vysokým počtem hvězd.
Pan Murakami líčí svá díla zvláštním stylem. Nenuceným, avšak zároveň ve vás otevírá něco, co vás nutí přemýšlet nad jeho slovy. A zrovna tak tomu bylo u Norského dřeva.
Věty mi nepřišly nijak složité, sáhodlouhé ani těžké na pochopení. Místo toho jsem se mohla zaobírat dějem a skrytými myšlenkami, které do díla autor vložil. Vztah hlavního hrdiny s jeho dívkou Naoko je zvláštní, žádná z postav není vyloženě dokonalá, jako tomu u mnohých knih bývá. A možná právě proto jsem se do díla tolik vžila, dokázala jsem si jisté situace představovat a zamýšlet se nad nimi.
Myslím, že sic bylo dílo psáno s nadsázkou, alespoň mě to tak přijde, je daný příběh uskutečnitelný. V dnešním světě se nachází mnoho lidí s velmi melancholickou povahou, kterou bych hlavnímu hrdinovi Tórovi přisoudila. Označila bych ho jako mladíka, který si prožil těžký život, jež ho také poznamenal. Nechá se strhnout kamarádem Nagasawou, aby s ním čas od času chodíval v noci po barech i přes to, že on samotný mnohdy chuť nemá. A právě takové osoby najdeme i v dnešním světě, prochází se všude kolem nás, jen si jich na první pohled nevšímáme.
Ve chvíli, kdy k nám dolehla smrt Naoko, nevěděla jsem, jaké pocity se ve mne vlastně mísí. Byla to velmi emotivní scéna. Na jednu stranu mi bylo strašně líto, že dívka ukončila svůj život zrovna sebevraždou, soucítila jsem s Tórou, avšak na druhou stranu, těžké psát. Nemyslím si, že její život byl nějaká procházka růžovým sadem. Celá knížka ve mne vzbuzovala rozporné emoce, nejen tato scéna, i když byla asi nejpůsobivější.

Doporučení k četbě: Je těžké psát, jaké skupině lidí bych knihu doporučila, jelikož se nedá určit jen jedna jediná. Pokud má člověk rád knihy, které nejsou ani moc těžké, avšak ani zcela bezduché, myslím, že Norské dřevo by se mu mohlo líbit. Je tu však ještě mnoho dalších kritérií.
V prvé řadě vím, že se nehodí pro lidi, jejichž názory na svět nejsou zrovna růžové, či prochází nějakým špatným obdobím. V takovém případě by bylo lepší dát ruce dolů, rozhodně po knize nešahat. Autor jistě nepomýšlel na to, někoho motivovat k sebevraždě, když jsem se však pokusila vžít do role nějakého nevyrovnaného člověka, nebylo těžké dojít k názoru, že možná nemá cenu na světě dále pobývat.
Ale měla bych tu knihu spíše doporučovat, než odrazovat. Dle mého názoru je Norské dřevo kniha, která by alespoň jednou měla spočinout v ruce každého knižního nadšence. Jedná se totiž o dílo autora, který byl motivován na Nobelovu cenu, což už něco znamená. Navíc styl, kterým Murakami píše je jednodušší, ale úžasný. Říká se, že v jednoduchosti je krása. A možná, že touto větou bych celé dílo označila. S nikterak složitými zápletkami, kniha o milostných vztazích a bloumáním nad otázkou života. Avšak krásná a velmi kvalitní.

Prosím ještě jednou o ty názory. Nicméně, pokud by se to někomu líbilo a chtěl tím mít ozdoben i svůj blog, výrazně vám to zakazuji. Rovněž používání mého textu do vašich čtenářáků je zakázán. Klidně se inspirujte, ale žádné kopírování! makala jsem na tom přes dvě hodiny! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N. N. | Web | 8. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

I když to možná nechceš slyšet a chceš slišet kritizování, fakt se Ti to povedlo. Já když jsem jednou do čtenářáku dělala vlastně něco podobnýho, rozhodně jsem to neměla tak propracovaný. A máš to úžasně gramaticky správně, což je super, až na jednu věc: trablata. Já myslím, že by mělo být celá její trable...
Nejsem si tím ale úplně jistá.

2 N. N. | Web | 8. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

*slyšet, ať nejsem za trapáka :D

3 mrspapi mrspapi | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 21:49 | Reagovat

tu knihu si přečtu:)! jinak už jsme spolu o tom mluvily, je to opravdu nádherně napsané, tkahle by to nedovedla.. a ani by se mi do toho moc nechtělo, ale TY máš opravdu talent:) Včera jsem se na to podívala a uplně :Né! To nebudu číst!:D ale slíbilo jsem ti to:) (navic jsem viděla slovo Tokio:D ) opravdu mě to zaujalo, určitě budeš mít z toho dobrou známku:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama